Jako každá holka jsem se den co den koukala do skříně a zjišťovala, že nemám nic na sebe. Jednoho dne, když jsem skříň zase otevřela, všimla jsem si, že spousta věcí se nosit dá, ale mé marnivé stránce se už zkrátka nelíbí, nesedí, nebo se v nich prostě necítím. Všechno jsem tedy vytřídila, hodila do pračky a následně odnesla do kontejneru s oblečením, který pomáhá potřebným. Od té doby třídím vždy na podzim a vždy na jaře a není nic lepšího, než když můžu svým oblečením, které už nevynosím, někomu pomoct. Proč ho totiž nechávat ležet a říkat si: "Třeba si to jednou obleču, jednou se to bude hodit..." když moc dobře vím, že jsou to jen prázdná slova a už to nikdy nevezmu na sebe! Takže ať už je to úsměv a poděkování paní prodavačce, usmívání se na lidi okolo prostě jen tak, přátelské pokyvování hlavou nebo "materiální" pomoc druhým, všechno stojí za to! A když si to člověk uvědomuje, je to nádherný pocit!

Anonymní, 10. 10. 2017