Dobrý skutek není můj, píšu vlastně proto, abych poděkovala :) Před nedávnem jsme vyrazili s dětmi do Údolí. Ela na kole, Miky na odrážedle. Rychlostní rozdíl obrovský. Ela frčí dopředu.Miky je trochu brzda. Musí zastavit na každém mostku přes potok, naházet všechny dostupné kamínky do vody a zkontrolovat všechny brouky a mravence, které uvidí. A tak motivujete a vymýšlíte a nakonec slíbíte zmrzlinu v cukrárně na konci údolí. Po dvou hodinách ujdete 1,5 km, dorazíte k odměně a zjistíte, že nemáte ani kačku. Děcka řvou, vy máte chuť jim naložit, zahodit kolo i odrážedlo a už nikdy je nevzít ven. Zakročí úplně cizí paní (také maminka 2 dětí) a prostě vám na zmrzlinu dá peníze. Trochu se musíte poprat s tím, že uřvaným dětem nic nekoupíte, ale pak si přiznáte vinu na celé tragédii a vděčně nabízený peníz přijmete. Děti se podělí o 1 kopeček (v normální situaci nemyslitelné!) a dokonce dobrovolně paní několikrát poděkují. Teď už tuší, jak vypadá dobrý skutek. Milá cizí paní, děkuji! Za zachráněný podvečer a lekci pro mě i mé děti!

Lucie, 26. 7. 2017